Bezejmení:Vítejte!

REC: Naslouchat tichu je umění zítřků, umění které dnes málokdo zná,
Spíláme světu když stojíme v šeru, neschopni zvolit si žádnou ze stran.
Kudy teď…

1. Absurdit svět se rozpíná v kouři, zapadá do slov jimiž máme co říct,
Ztrácíme vědomí, budíme bouři, bušíme při hromech do okenic.
Spíláme osudu, voláme bohy, prosíme dnem nocí za odpuštění,
Ničíme vědění, kážeme zloby, jsme stále více opuštěni.

Ref: Podlehnout, ztratit se, naleznout zapomnění
Zmizet a vybuchnout zničit svět který není,
Ovládnout vědění času jež moc už nemá,
Dotknout se paprsků v moři, muset být němá.

2.Žijeme dál, jsme jak kapky vody, všichni jsme spolu a každý jsme sám,
Jsme prachem ve větru popelu rovni, žiji a možná jen přežívám.
Snášíme křivdy jenž kolem se dějí, jsme jejích součástí zítra jak dnes,
Hříchy se milují, písně se pějí od věků počátku po věků věk.

Ref: Podlehnout, ztratit se, hledáme zapomnění
Mizíme vybuchnout zničit svět který není,
Hledáme vědění času jež moc už nemá,
Chytáme paprsky v moři, jak ryba němá.

3.Plížíme se nocí po krajkách stínu tak aby svět na nás zapomněl,
Bolestí zlomeni pro kopretinu jíž marně hledá ta z jiných sfér.
Přihlížet pouze to je však málo nežijme tak jak bychom nebyli,
Dotknout se věčnosti s tou kopretinou ve chvíli kdy jsme ji podali.

Nesmíme podlehnout, nebuďme v zapomění
Probudit oživit mrtvý svět který není,
Ovládnout sebe sám pochopit čas že je náš
Dotknout se srdce a ku pravdě obrátit tvář.

REC: Naslouchej tichu, snad najdeš v něm sílu, naslouchej sobě, snad sám sebe znáš,
Spílej sám sobě když promarníš chvíli schovaný v šeru před životem.
Jdi žít…